Přeskočit na obsah

30 let ČR: ekonomické subjekty a odvětvová struktura ekonomiky

Ekonomické subjekty

Přechod k tržnímu hospodářství mimo jiné znamenal znovuzavedení soukromého vlastnictví a v návaznosti na to i soukromého podnikání – podmínek nutných pro funkční tržní ekonomický systém.

V roce 1990, tedy těsně po pádu komunistického režimu, celkový počet subjektů zapsaných v registru ekonomických subjektů činil 178 993. V následujícím roce 1991 došlo k prudkému nárůstu o 434 % a celkový počet tak vzrostl na 955 647 subjektů. Přírůstky v dalších letech byly již nižší kolem 10 %. Ze současného pohledu se však stále jednalo o poměrně vysoké nárůsty.

Ke zpomalení dynamiky růstu v počtech ekonomických subjektů došlo přibližně v roce 2000. Od tohoto roku přírůstky činily nižší jednotky procent.

K nárůstu v počtech subjektů docházelo ve všech v datové sadě rozlišovaných právních formách s výjimkou státních podniků. Takový vývoj je logickým vyústěním snižování účasti státu v ekonomice. Zatímco v roce 1990 v ekonomice působilo 3 505 státních podniků, již v roce 1995 se jejich počet snížil na 1 003 a v roce 2021 se v registru ekonomických subjektů nacházelo již pouze 41 státních podniků.

Z celkového počtu subjektů je poměrně významná část subjektů neaktivních. Do neaktivních subjektů spadají jednak fyzické osoby podnikající dle živnostenského zákona s pozastavenou činností a jednak také tzv. spící firmy (firmy, které jsou v likvidaci, nejeví známky podnikatelské činnosti, neposílají výkazy do obchodního rejstříku a na výzvy nereagují – nekomunikují).

Podíl ekonomických subjektů se zjištěnou aktivitou na celkovém počtu evidovaných ekonomických subjektů se v letech 2000–2021 pohybuje v rozmezí 50 až 60 %.

Významnou část ekonomicky aktivních subjektů tvoří skupina Českým statistickým úřadem nazvaná jako „soukromí podnikatelé“ – do skupiny spadají fyzické osoby podnikající podle živnostenského zákona a zemědělští podnikatelé. Podíl soukromých podnikatelů na počtu aktivních ekonomických subjektů v posledních 10 letech činil stabilně zhruba 65 %. Nejvyššího podílu soukromých podnikatelů na celkovém počtu ekonomických subjektů se zjištěnou aktivitou bylo dosaženo v roce 2005 (v prvním roce obsahujícím informace o právních formách aktivních ekonomických subjektů). V tomto roce podíl soukromých podnikatelů na celkovém počtu ekonomicky aktivních dosahoval 73 % a v letech následujících postupně klesal k současné hodnotě z roku 2021 64 %.

Ve sledovaném období počty ekonomických subjektů převážně rostly s tím, že současně docházelo ke změně struktury v právních formách ekonomických subjektů. Docházelo k procentuálnímu úbytku podnikajících fyzických osob. Naopak ve struktuře narůstalo procentuální zastoupení obchodních společností.

Zatímco v roce 2005 obchodní společnosti tvořily 14 % všech ekonomických subjektů se zjištěnou aktivitou, v roce 2021 to bylo již 25 %. Tento vývoj souvisí s nárůstem atraktivity České republiky v očích zahraničních společností, jejichž dceřiné společnosti na českém trhu stále ve větší míře působí. Dalším důvodem je pravděpodobně přeměna a rozšiřování aktivit malých úspěšných firem, zejména fyzických osob, na větší firmy a skupiny firem díky nabytým zkušenostem jejich vlastníků a manažerů. V podstatě se tak jedná o přirozený proces vývoje podnikatelského prostředí. Nárůst podílu obchodních společností může být rovněž výrazem úspěšného snižování byrokracie při jejich zakládání.

Obchodní společnosti jsou díky rozsahu svého podnikání schopny vytvořit více hrubé přidané hodnoty a nárůst jejich podílu na celkovém počtu aktivních ekonomických subjektů tak lze hodnotit s ohledem na celkovou hospodářskou výkonnost české ekonomiky jako pozitivní.

Odvětvová struktura ekonomiky

Odvětví, v kterých ekonomické subjekty působí, se liší svým významem v celkové struktuře české ekonomiky. Význam odvětví v rámci ekonomiky lze zhodnotit podle toho, jak velká část z celkové hrubé přidané hodnoty je vytvořena v daném odvětví.

Nejvíce k tvorbě hrubé přidané hodnoty přispívaly v roce 2021 subjekty působící ve zpracovatelském průmyslu. V průběhu let však význam tohoto odvětví klesal. Oproti roku 1990 se v roce 2021 podíl zpracovatelského průmyslu na hrubé přidané hodnotě snížil o 8,3 p. b. na výsledných 23,2 %. Pokles podílu na hrubé přidané hodnotě je u zpracovatelského průmyslu nejhlubší ze všech rozlišovaných odvětví, nicméně ČR zůstává jednou z nejprůmyslovějších zemí Evropy[1].

Odvětvím s druhým nejvyšším příspěvkem k hrubé přidané hodnotě byl v roce 2021 velkoobchod a maloobchod s 10,9 %. Oproti roku 1990 u tohoto odvětví došlo jen k nevelkému poklesu jeho významu o 0,6 p. b.

Na třetí příčce se v roce 2021 umístilo odvětví činnosti v oblasti nemovitostí. Od roku 1990 význam tohoto odvětví naopak vzrostl, a to o 1,2 p. b. Odvětvím se čtvrtým největším podílem na celkové hrubé přidané hodnotě v roce 2021 jsou informační a komunikační činnosti s 6,9 %. Nepřekvapivě – vzhledem k technologickému vývoji – se zároveň jedná o odvětví, kde oproti začátku sledovaného období došlo k nejvyššímu nárůstu podílu na hrubé přidané hodnotě (5,8 p. b.)

Po zpracovatelském průmyslu došlo k druhému nejhlubšímu poklesu podílu na hrubé přidané hodnotě u odvětví zemědělství, lesnictví a rybářství (5,9 p. b.). Třetího nejhlubšího poklesu dosáhlo odvětví těžba a dobývání (3,2 p. b.), následováno odvětvím stavebnictví, v kterém došlo k poklesu podílu na hrubé přidané hodnotě o 2,5 p. b.

Po informačních a komunikačních činnostech k došlo k nejvyššímu nárůstu podílu na hrubé přidané hodnotě u zdravotní a sociální péče (3,2 p. b.). Třetího nejvyššího nárůstu podílu bylo dosaženo u profesních, vědeckých a technických činností (3,0 p. b.). Čtvrtý nejvyšší nárůst podílu byl zaznamenán v odvětví vzdělávání (2,4 p. b.).

Změny pravděpodobně souvisí s technologickým pokrokem (např. v případě nárůstu významu informačních a komunikačních technologií), přirozeným tržním přesměrováním domácích podnikatelských aktivit směrem ke specializovaným činnostem s vyšší přidanou hodnotou a s posuny na ekonomické mapě světa, kdy se východiskem pro mnohé rozvojové země stává právě primární a sekundární sektor ekonomiky, takže přebírají štafetu od více rozvinutých zemí. Pokles významu odvětví těžby a dobývání je také alespoň částečně způsoben odklonem od těžby uhlí a hledáním zelenějších alternativních zdrojů energie.

[1] Podle předběžných údajů OECD představoval v roce 2022 podíl veškerého průmyslu včetně energetiky na hrubé přidané hodnotě v ČR 28,2 %. Ze členských států EU se tak před ČR umístilo jen Irsko. Až do roku 2014 byla ČR v Evropské unii na prvním místě.

TZ/HKČR

Zdroj: eGOVERNMENT NETWORK NEWS

Zdroj: B2B NETWORK NEWS

Generated by Feedzy