Současná americká obchodní politika a její nestabilní cla vytvářejí tlak na maloobchodní společnosti, aby přehodnotily své tradiční účetní postupy. Ukazuje se, že více než sto let stará maloobchodní inventární metoda (RIM) v dnešním prostředí zkresluje finanční výsledky a marže.

Účetní iluze zkresluje zisky

Maloobchodní inventární metoda, v angličtině známá jako Retail Inventory Method (RIM), je účetní praxe stará více než jedno století. Vznikla v éře tužky a papíru jako chytrý způsob, jak odhadovat hodnotu zásob a marží pomocí poměrového koeficientu nákladů a prodejních cen. Její funkčnost však závisí na relativně stabilním a konzistentním oceňování zboží, což je předpoklad, který současná americká obchodní politika s jejími nestabilními cly zcela narušila.

Problém metody RIM v prostředí kolísavých cel spočívá v jejím principu. Jakékoliv navýšení nákladů, například právě zavedením nových dovozních poplatků, se promítne do poměrového koeficientu, který se následně aplikuje na veškeré zásoby firmy. To zahrnuje i starší zboží naskladněné ještě před zavedením cla. Podle Mika Sansoneho, partnera v poradenské společnosti Kearney, tak dochází k rychlému přecenění zásob, které není podloženo realitou, jelikož se fyzicky nezměnil počet ani složení produktů na skladě.

Modernější a přesnější alternativou je nákladové účetnictví. Na rozdíl od RIM pracuje s reálnými náklady na úrovni jednotlivých položek. Dopad cel se tak projeví pouze u zásob, kterých se dovozní poplatky skutečně týkají, což poskytuje mnohem přesnější obraz o maržích a hodnotě inventáře. Z tohoto důvodu již na nákladové účetnictví dříve přešly například řetězce Macy’s a Nordstrom. Jak upozorňuje Suni Shamapande, partner v PwC U.S., i nákladové účetnictví má své varianty (jako FIFO či LIFO), které mohou při změnách vstupních nákladů vést k odlišným výsledkům, avšak zkreslení není ani zdaleka tak výrazné jako u metody RIM.

Obrázek: Pexels

Zdroj: retaildive.com

Zdroj: B2B NETWORK NEWS