Rozvoj autonomních vozidel klade enormní nároky na adaptaci stávajících právních rámců, a to jak na úrovni Evropské unie, tak v jednotlivých členských státech, včetně České republiky. Klíčovými oblastmi jsou homologace vozidel, pravidla pro jejich testování a provoz, a především komplexní otázky odpovědnosti za škodu.
Na evropské úrovni hraje primární roli Hospodářská komise OSN pro Evropu (UNECE), jejíž předpisy jsou následně implementovány do evropské legislativy. Zásadním milníkem je předpis UNECE R157, který jako první na světě stanovil závazné technické požadavky pro schvalování plně automatizovaných systémů udržování vozidla v jízdním pruhu (ALKS) pro osobní automobily, umožňující autonomní jízdu úrovně 3 (podmíněná automatizace) na dálnicích do rychlosti 130 km/h. Evropská unie tento předpis transponovala a dále pracuje na rámci pro schvalování vozidel s vyššími stupni automatizace. Důležitou roli sehraje také připravovaný Akt o umělé inteligenci (AI Act), který klasifikuje AI systémy v autonomních vozidlech jako vysoce rizikové, což s sebou ponese specifické požadavky na bezpečnost.
Česká republika, jako členský stát EU, musí tyto evropské normy implementovat do svého právního řádu. Současná česká legislativa, zejména zákon č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, a zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu), byla koncipována pro vozidla řízená člověkem. Pro plnohodnotný provoz autonomních vozidel, zejména od úrovně 3, kdy řidič nemusí neustále sledovat provoz, jsou nezbytné legislativní změny. Ministerstvo dopravy ČR pracuje na novele zákona o silničním provozu, která by měla definovat práva a povinnosti „řidiče“ v kontextu autonomního řízení a umožnit provoz vozidel s vyšší mírou automatizace. Již nyní je testování autonomních vozidel v ČR možné na základě individuálních povolení a za splnění přísných bezpečnostních podmínek, často na vyhrazených úsecích nebo za asistence bezpečnostního řidiče.
Tradiční systém odpovědnosti řidiče se s přechodem řídicích funkcí na vozidlo stává problematickým. Diskutuje se o zavedení principů objektivní odpovědnosti provozovatele nebo výrobce vozidla, případně softwaru. Klíčovou roli zde sehrají data z tzv. černých skříněk (EDR – Event Data Recorder, resp. DSSAD – Data Storage System for Automated Driving), které zaznamenávají stav vozidla a jeho systémů před nehodou a v jejím průběhu. Tato data budou zásadní pro určení, zda v kritickém okamžiku řídil člověk, nebo autonomní systém, a zda systém fungoval správně.
S problematikou autonomních vozidel úzce souvisí i oblast pojištění. Stávající systém povinného ručení je navázán na odpovědnost řidiče. Bude nutné jej adaptovat tak, aby pokrýval i škody způsobené selháním autonomního systému. Pojišťovny budou muset vyvinout nové produkty a modely hodnocení rizik, které zohlední specifika autonomních technologií.
Zdroj: IOT NETWORK NEWS
Zdroj: ICT NETWORK NEWS
