Exponenciální růste digitálních technologií, přináší proměny ve všech aspektech společenského života, včetně způsobu, jakým občané interagují s veřejnou správou. Digitální participace občanů, tedy využití informačních a komunikačních technologií k zapojení veřejnosti do správy věcí veřejných, se stává stále významnějším fenoménem.

Mezi nástroje digitální participace patří například elektronické petice (e-petice). Tyto platformy umožňují občanům iniciovat nebo podpořit petice k širokému spektru témat. Oproti tradičním papírovým peticím nabízejí e-petice výrazně nižší bariéry pro sběr podpisů a jejich geograficky neomezený dosah. Úspěšné e-petice mohou vyvinout značný tlak na politické představitele a instituce, aby se danou problematikou zabývaly, a v některých případech mohou vést i k legislativním změnám. K dispozici je například Portál občana v České republice či specializované petiční portály na úrovni Evropské unie.

Dalším nástrojem jsou participativní rozpočty. Tento koncept má umožnit občanům přímo rozhodovat o využití části veřejných financí, typicky na úrovni obcí či městských částí. Občané navrhují projekty, diskutují o nich a následně hlasují o těch, které mají být realizovány. Digitální platformy zde hrají klíčovou roli v celém procesu – od podávání návrhů, přes online diskuse až po samotné hlasování.

Konzultační platformy představují širší kategorii nástrojů, které slouží k získávání zpětné vazby od veřejnosti k návrhům zákonů, strategiím či konkrétním projektům. Mohou mít podobu online fór, dotazníkových šetření, platforem pro sběr nápadů či specializovaných vládních portálů pro veřejné konzultace. Tyto platformy umožňují orgánům veřejné moci lépe porozumět potřebám a názorům občanů, což může vést k informovanějším a kvalitnějším rozhodnutím. Efektivní konzultační procesy mohou také předcházet konfliktům a zvyšovat akceptaci politických opatření ze strany veřejnosti.

Reálný vliv těchto nástrojů na demokracii je diskutabilní. Na jedné straně digitální participace nepochybně rozšiřuje možnosti zapojení občanů. Na druhé straně jedním z hlavních rizik je digitální propast, nerovný přístup k technologiím a různé digitální dovednosti lidí. Obecně je lze vnímat spíše jako doplňkové komunikační nástroje mezi voliči a státní správou s politiky.

Zdroj: eGOVERNMENT.NEWS  

​ 

Zdroj: B2B NETWORK NEWS