Generativní umělá inteligence (AI) představuje technologický skok srovnatelný s nástupem internetu, přinášející revoluční změny napříč odvětvími, ale zároveň i komplexní výzvy pro stávající právní rámce, zejména v oblasti autorského práva. Klíčovým problémem je masivní využívání existujících autorských děl – textů, obrazů, hudby či kódu – pro trénování AI modelů, často bez vědomí či souhlasu původních tvůrců. Tato praxe vyvolává otázky o legitimitě takového využití.
Současná autorskoprávní legislativa, například v Evropské unii daná Směrnicí (EU) 2019/790 o autorském právu na jednotném digitálním trhu, se snaží na některé aspekty reagovat. Tato směrnice zavedla výjimku pro vytěžování textů a dat (Text and Data Mining, TDM) pro účely vědeckého výzkumu a obecnější výjimku, která umožňuje TDM i pro komerční účely, pokud si nositelé práv výslovně nevyhradili svá díla proti takovému využití (tzv. opt-out). Právě implementace a efektivita tohoto „opt-out“ mechanismu je předmětem intenzivních debat. Pro tvůrce je často technicky i administrativně náročné svá díla efektivně označit a zajistit, aby jejich výhrada byla respektována globálně působícími AI vývojáři.
Další otázkou je status děl vytvořených samotnou generativní AI. Převažující právní doktrína a judikatura v mnoha jurisdikcích, včetně České republiky (dle autorského zákona č. 121/2000 Sb.), přiznává autorskoprávní ochranu pouze dílům, která jsou výsledkem jedinečné tvůrčí činnosti fyzické osoby. Díla generovaná autonomně AI by tak dle současného výkladu neměla požívat autorskoprávní ochrany, což otevírá diskusi o případných legislativních úpravách. Nicméně, pokud je AI použita pouze jako nástroj a finální dílo nese otisk lidské kreativity a výběru, může být ochrana přiznána člověku, který AI řídil.
Pro ochranu práv tvůrců před neoprávněným využitím jejich děl při trénování AI se zvažují různé přístupy. Vedle zmíněného „opt-out“ mechanismu se diskutuje o zavedení povinných licenčních schémat, například prostřednictvím kolektivních správců, kteří by za tvůrce vyjednávali podmínky a inkasovali odměny od AI vývojářů. Rozvoj transparentních licenčních modelů je klíčový pro nalezení rovnováhy mezi podporou inovací v oblasti AI a ochranou zájmů autorů. Technologická řešení, jako jsou digitální vodoznaky nebo nástroje pro sledování původu dat, mohou rovněž přispět k lepší identifikaci a správě práv, ačkoliv jejich účinnost a odolnost vůči obcházení je stále předmětem vývoje.
Zdroj: ICT NETWORK NEWS
