Česká republika dosud není připravena na efektivní výstavbu sítě vysokorychlostních železničních spojení, jejíž dokončení je plánováno přibližně na rok 2050. Stát zatím nevytvořil věcné předpoklady pro realizaci této sítě a nejsou stanoveny ani zdroje jejího financování. Stále nebyla uzavřena jednání se sousedními zeměmi o propojení rychlých železničních tras. Plně neprokázány zůstávají rovněž očekávané přínosy projektu. Předpokládané úspory nákladů mohou být výrazně nižší, než se počítá, nebo se vůbec nepotvrdí. K takovým závěrům dospěl Nejvyšší kontrolní úřad při kontrole zaměřené na peněžní prostředky vynaložené na přípravu výstavby rychlých železničních spojení v České republice.
Minimální investiční náklady na vybudování sítě vysokorychlostních železnic se odhadují na 737 miliard korun. Na samotnou přípravu výstavby vydala Správa železnic k 30. červnu 2025 celkem 5,6 miliardy korun. Přestože Správa železnic není schopna výstavbu rychlých železničních spojení uhradit z vlastních prostředků, nebyly zdroje financování do ukončení kontroly NKÚ v říjnu loňského roku stanoveny. Správa železnic společně s Ministerstvem dopravy předpokládá, že výstavba bude financována mimo jiné z fondu CEF (nástroje pro propojení Evropy), z úvěru od Evropské investiční banky a prostřednictvím PPP projektů, tedy partnerství veřejného a soukromého sektoru. U těchto projektů je však nezbytná finanční spoluúčast státu, která zatím zajištěna není. Pro srovnání – ve Francii například dosahovala finanční účast státu u PPP projektů na železnici 50 % stavebních nákladů.
Mezi očekávané přínosy výstavby sítě rychlých železničních spojení patří mimo jiné úspora cestovního času, rozvoj regionů, snížení nákladů dopravců a výdajů na silniční infrastrukturu. NKÚ však upozorňuje na významné riziko, že se tyto přínosy nenaplní. Například k dosažení úspory času je nutná nejen výstavba ucelených tras, ale také modernizace nádraží a železničních uzlů. Železniční uzel Praha má být přitom modernizován až v roce 2047, zatímco vysokorychlostní trať Praha–Brno–Břeclav by měla být zprovozněna již do roku 2036. Předpokládaný rozvoj regionů je pak u některých úseků v přímém rozporu s očekávanou úsporou jízdního času. Rozvoj regionů totiž předpokládá zastávky a sjezdy na trati, přičemž podle zprávy Evropského účetního dvora, který v roce 2018 kontroloval evropskou vysokorychlostní železniční síť, každá mezistanice na vysokorychlostní trati prodlouží celkovou dobu jízdy průměrně o 4 až 12 minut.
Výstavba rychlých železničních spojení by měla rovněž uvolnit kapacity pro nákladní dopravu a přimět dopravce k přechodu ze silnic na železnici. Ochotu dopravců k tomuto přesunu však omezuje skutečnost, že železniční nákladní doprava je v porovnání se silniční méně spolehlivá, méně operativní a dopravci navíc platí vysoké poplatky za využití železniční dopravní cesty.
Koncept rychlých železničních spojení v České republice počítá s napojením na sousední státy. V době provádění kontroly NKÚ však nebyla platná ani jediná mezinárodní smlouva o novém přeshraničním spojení a jednání se sousedními zeměmi dosud nebyla uzavřena. Přestože jsou některé úseky na území ČR projektovány na provozní rychlost až 320 km/h, existuje reálné riziko, že dopravci tuto rychlost u mezinárodních spojů nevyužijí – okolní státy totiž uvažují o napojení na českou síť s rychlostí do 250 km/h.
Ministerstvo dopravy, respektive Správa železnic nesplnily do ukončení kontroly úkol uložený vládou – nezajistily územní ochranu některých staveb, protože části tras rychlých spojení nebyly zaneseny do územního rozvojového plánu České republiky.
NKÚ prověřil 15 veřejných zakázek zaměřených na přípravu rychlých železničních spojení v celkové hodnotě 2,5 miliardy korun. U části z nich zjistil výrazné navyšování původně vysoutěžených cen, a to až o 126 %. Příčinou je změna zákona o zadávání veřejných zakázek z roku 2023, která u nadlimitních sektorových zakázek zrušila dosavadní 30% limit pro přípustné navýšení vysoutěžené ceny. Podle NKÚ se díky této změně stává zadávací řízení na nadlimitní sektorové veřejné zakázky fakticky formálním. Umožňuje totiž navyšovat ceny vzešlé z konkurenčního prostředí, čímž dochází k deformaci trhu sektorových zakázek. To v důsledku vytváří podmínky pro nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky.
Zdroj: TZ/nku.cz
Zdroj: eGOVERNMENT.NEWS
