Pod pláštíkem ekologie hrozí předražené zakázky bez reálného přínosu pro přírodu

Veřejné zakázky a celkově přerozdělování peněz, vybraných na daních, představují klíčový nástroj hospodářské politiky Evropské unie i České republiky. Jejich fungování je neoddělitelně spjato s takzvanými principy jednotného vnitřního trhu EU, jehož heslem je zajistit volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Evropská legislativa, především zadávací směrnice, vnesla do národních systémů, včetně českého Zákona o zadávání veřejných zakázek (ZZVZ), zásadní změny.

Deklarovaným pilířem evropského přístupu je transparentnost, která má být v praxi realizována prostřednictvím povinného uveřejňování zakázek na celoevropském portálu Tenders Electronic Daily (TED) a na národních platformách, v případě ČR primárně přes Národní elektronický nástroj (NEN). Digitalizace celého zadávacího procesu, od uveřejnění výzvy až po elektronické podávání nabídek a komunikaci, má omezit prostor pro netransparentní jednání a usnadnit přístup k zakázkám i pro menší a střední podniky z celé EU.

V posledních letech dochází k výraznému posunu od čistě ekonomického pojetí k takzvanému strategickému zadávání. Evropská unie, zejména v kontextu Zelené dohody pro Evropu (European Green Deal), stále více využívá přerozdělování peněz k prosazování takzvaně širších společenských a environmentálních cílů. Do popředí se tak dostávají zelené veřejné zakázky, které údajně zohledňují dopady na životní prostředí v celém životním cyklu produktu či služby. Podobně se rozvíjí i sociální zadávání, které může zahrnovat kritéria jako zaměstnávání osob znevýhodněných na trhu práce nebo dodržování důstojných pracovních podmínek v dodavatelském řetězci.

Tento trend představuje pro české zadavatele výzvu i příležitost. Na jedné straně roste administrativní náročnost spojená se správným nastavením a hodnocením těchto nových, necenových kritérií. Na straně druhé to má umožnit realizovat projekty se subjektivně vyšší přidanou hodnotou pro společnost, potažmo čerpat více přerozdělených peněz.

Na národní úrovni dohlíží na dodržování pravidel především Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), který řeší stížnosti dodavatelů a může ukládat citelné sankce za porušení zákona. U projektů spolufinancovaných z fondů EU vstupuje do hry také kontrola ze strany evropských orgánů, jako je Evropská komise či Evropský účetní dvůr.

Zdroj: eGOVERNMENT.NEWS  

​ 

Zdroj: B2B NETWORK NEWS