Česká republika, v souladu s celoevropskými cíli, aktivně připravuje půdu pro přechod na vodíkovou ekonomiku. Vodík, zejména ten vyráběný z takzvaně obnovitelných zdrojů (tzv. zelený vodík), je vnímán jako klíčový prvek pro dosažení politického ideálu klimatické neutrality do roku 2050 a snížení závislosti na fosilních palivech. Národní vodíková strategie, přijatá vládou v roce 2021 a aktualizovaná v kontextu iniciativy REPowerEU, definuje ambiciózní cíle.
Strategie klade důraz na tři základní oblasti. První je výroba nízkouhlíkového vodíku, s primárním zaměřením na zelený vodík z elektrolýzy vody s využitím elektřiny z tzv. obnovitelných zdrojů. Plánuje se instalace významných elektrolytických kapacit, přičemž první větší projekty by měly být realizovány v horizontu několika let. Do roku 2030 se počítá s výrobou desítek tisíc tun zeleného vodíku ročně. Současně se zkoumají možnosti výroby takzvaně modrého vodíku z fosilních paliv s využitím technologie zachytávání a ukládání uhlíku – CCS.
Druhou oblastí je budování infrastruktury. To zahrnuje jak výstavbu nových vodíkových potrubí, tak zkoumání možností přepravy vodíku přimícháváním do stávající plynárenské soustavy (blending) či konverze částí této soustavy pro přepravu čistého vodíku. Klíčová bude také síť vodíkových plnicích stanic, zejména pro sektor dopravy. První veřejné plnicí stanice již v ČR fungují a jejich počet by měl údajně narůstat, aby podpořil nástup vodíkových vozidel. Ministerstvo průmyslu a obchodu a Ministerstvo dopravy podporují tyto iniciativy prostřednictvím dotačních programů.
Třetí otázkou je využití vodíku. V průmyslu se očekává jeho nasazení především v odvětvích, která jsou obtížně dekarbonizovatelná jinými způsoby, jako je chemický průmysl, ocelářství a rafinerie. V dopravě se vodík zvažuje jako palivo zejména pro těžkou nákladní dopravu, autobusy a potenciálně i pro železniční dopravu na neelektrifikovaných tratích. Osobní automobily na vodíkový pohon zatím v plánech představují spíše okrajový segment. V energetice může vodík sloužit k ukládání energie z tzv. obnovitelných zdrojů a jejímu zpětnému využití v palivových článcích pro výrobu elektřiny a tepla, čímž má přispět ke stabilitě sítě, ovšem otázkou je efektivita takového systému.
Centrálně plánované hospodářství bylo vždy problém, což je vidět momentálně například na problémech automobilek, které pod tlakem politických ideálů vsadily na elektrická auta. S politicky prosazovaným plánem využití vodíku to může dopadnout velmi podobně s neblahým dopadem na další průmyslová odvětví. Je třeba najít tu správnou rovnováhu mezi ideály a ekonomickou realitou.
Zdroj: eGOVERNMENT.NEWS
Zdroj: B2B NETWORK NEWS
