Digitalizace veřejné správy nabírá na obrátkách i v oblastech, které bývaly tradičně analogové. O tom, jak se s tímto trendem vyrovnává Kraj Vysočina, jsme na konferenci ISSS 2026 hovořili s Petrem Pavlincem, CIO Krajského úřadu Kraje Vysočina, který se dlouhodobě věnuje rozvoji informačních technologií ve veřejné správě.

Které oblasti digitalizace považujete v současnosti za nejdynamičtěji se rozvíjející?

Témat je samozřejmě celá řada. Já bych ale vypíchl dvě, která se nejvýrazněji posouvají právě ve veřejném sektoru a specificky v samosprávě. Prvním je stavebnictví, sektor, který byl dlouhou dobu výrazně analogový, a nyní se proměňuje raketovým tempem. Druhým je pak obecněji IT infrastruktura veřejné správy.

Začněme stavebnictvím. Co konkrétně se mění?

Změna je komplexní a probíhá na více úrovních najednou. Změny jsou technologické, metodické i legislativní. Klíčovou agendou je BIM, tedy Building Information Management, česky řízení informací o stavbě. Jde o práci s objektovým datovým modelem stavby v celém jejím životním cyklu, od záměru přes projekt a výstavbu až po samotné užívání a údržbu budovy.

Každý stavební prvek, každý zařizovací element je v tomto modelu objektem se svými atributy: materiálem, rozměry, životností, zárukou, manuálem, cyklem údržby. Všechna tato data jsou standardizovaná a strukturovaná, a procházejí celým životním cyklem stavby. Začínají u projektanta a končí u školníka nebo údržbáře.

Jak to funguje v praxi? Pracuje každý účastník procesu s jiným softwarem?

Ano, každý může používat nástroj, který mu vyhovuje. Projektant pracuje například v Revitu, investor jako my využívá datové úložiště zvané CDE (Common Data Environment), správce budovy má facility management software. Zásadní ale je, že mezi všemi těmito systémy proudí tatáž data. A právě to je ten revoluční posun. Nad jedním datovým modelem pracují všichni účastníci zároveň, každý ze svého pohledu.

Jak na tuto změnu reagují samotní stavaři?

To je velký problém. Dobří stavaři rozumějí betonu, konstrukčním řešením, materiálům, ale práce s informacemi a datovými modely je pro mnohé z nich skutečnou výzvou. Dnes je zcela běžným požadavkem, aby stavbyvedoucí rozuměl datovému modelu. Někteří se snaží průběžně vzdělávat, jiným to jde hůře.

Konkrétní příklad: stavař, který dříve uměl precizně určit třídu betonu, se dnes učí specifikovat, jaké atributy, v jakém datovém formátu má požadovat při odevzdání dokumentace skutečného provedení stavby. Pro celou generaci zkušených odborníků je to obrovská změna myšlení.

Jak je na tom Kraj Vysočina v tomto ohledu?

Máme poměrně osvícené vedení Krajského úřadu, které dalo impuls k transformaci přibližně před třemi lety. Díky tomu jsme dnes relativně dobře připraveni, přinejmenším po technické stránce. Pravidelně k nám jezdí zástupci jiných samospráv a úřadů, kteří zjišťují, že agenda BIM je pro ně legislativní povinností, a hledají inspiraci, jak na to.

Výsledky jsou již viditelné. Příkladem je jihlavská multifunkční Horácká aréna, nejnovější zimní stadion v republice s kapacitou přibližně šest tisíc diváků. Tento objekt města byl od začátku projektován a budován v souladu s BIM. Správce budovy dnes může v modelu zobrazit celou arenu až na úroveň jednotlivé sedačky a zjistit, z jakého materiálu je vyrobena. Nebo obdobně krajská stavba parkovacího domu v Nemocnici Třebíč.

Zmiňoval jste propojení BIM s GIS. Jak to funguje dohromady?

To jsou zatím dva světy, které se teprve učí spolupracovat. BIM není primárně o geografických a kartografických datech, je to o informačním obsahu objektového modelu stavby. GIS naproti tomu pracuje s prostorovými daty v území. Nicméně propojení obou přístupů je logickým a velmi ambiciózním cílem.

Jihlavský magistrát má rozpracovaný projekt, který tento průnik realizuje. Výsledkem je trojrozměrný model celého města, kde je možné od celkového pohledu na Jihlavu „sestoupit“ až dovnitř konkrétní budovy, a z úrovně místnosti zjistit stáří hasicího přístroje na stěně. Podobně pak máme za kraj zpracované v GIS 3D scény klíčových staveb s integrovaným BIM modelem. Není to sci-fi, taková řešení už dnes fungují.

Přejděme k IT infrastruktuře. Jak hodnotíte stav digitalizace veřejné správy z tohoto pohledu?

To je velmi široké téma. Veřejná správa dnes zahrnuje tisíce institucí. Ale pokud to mám zobecnit, tak z pohledu infrastruktury jsme na tom v České republice velmi dobře, i v evropském srovnání. Máme kvalitní privátní sítě veřejného sektoru a solidně postavenou architekturu e-governmentu včetně registrů, funkční a používané elektronické identity a backendových systémů.

Kde naopak opakovaně selháváme, je projektové řízení a frontendové aplikace. Kauza e-dokladů není ojedinělá, podobných případů je více. Také je důležité říct, co se málo vyzdvihuje. Náš backend je robustní, postaven na dobrých základech a obstojí i z pohledu bezpečnosti.

A kybernetická bezpečnost? Jak je na tom digitalizace z tohoto úhlu pohledu, zejména s ohledem na tak detailní data, jako jsou BIM modely?

Je to obrovské a velmi komplikované téma. Jako kraj provozujeme digitální technické mapy, což jsou úložiště s velkým množstvím velmi detailních informací o pozemních stavbách, inženýrských sítích a podobně. A diskuse o tom, co zveřejňovat a co chránit, nemá snadné řešení.

Na jedné straně musíte data zpřístupnit, bez toho nefungují procesy jako stavební řízení, územní plánování nebo prostá koordinace prací v terénu. Pokud řidič bagru neví, kde vedou kabely, překopne je. Na druhé straně nechcete, aby citlivé informace o infrastruktuře byly dostupné komukoli.

Tato rozpolcenost se ostatně odráží i na státní úrovni. Vláda dosud nepřijala nařízení o kritické infrastruktuře. Česká republika tedy stále nemá jasnou definici toho, co utajovat a jak. Dva protichůdné trendy – otevírání dat a jejich ochrana – se střetávají, a najít zlatou střední cestu je nesmírně obtížné. Narazil na to ostatně i záměr digitalizovat stavební řízení, abyste ho zjednodušili, musíte dát data na stůl. Ale pak zjistíte, že ne všechna data chcete sdílet.

Závěrem bych řekl, že umíme data pořizovat a máme na to špičkové firmy. Ale zda je umíme stejně dobře zabezpečit a vždy efektivně užívat, to bych si nedovolil tvrdit s jistotou.