Umělá inteligence (AI) proměňuje i tak konzervativní obor, jakým je právo. Její nástup v advokacii, notářství a soudnictví není otázkou zda, ale jak rychle a s jakými důsledky. Jádrem této transformace je především schopnost AI automatizovat analýzu obrovského množství smluv a právních dokumentů, což je příslibem efektivity, ale i nových, dosud nepoznaných rizik.
Nástroje na zpracování textu dokáží během několika minut projít tisíce stran smluvní dokumentace, zápisů či soudních rozhodnutí. Při procesech, jako je due diligence při firemních akvizicích, může AI identifikovat rizikové klauzule, nestandardní ujednání nebo chybějící povinné náležitosti s přesností, která často překonává lidské schopnosti koncipienta. Tím se může dramaticky snižovat časová a finanční náročnost a riziko lidské chyby. Advokáti se tak mohou více soustředit na strategické poradenství, vyjednávání a zastupování klienta.
V notářství, kde je kladen důraz na formální správnost a veřejnou důvěru, může AI sloužit jako efektivní asistent. Dokáže kontrolovat formální náležitosti listin, ověřovat soulad s registry nebo připravovat standardizované dokumenty. Role notáře jako garanta pravosti a zákonnosti úkonu však zůstává nezastupitelná. AI může fungovat jako podpůrný nástroj, který zrychluje rutinní procesy a zvyšuje jejich přesnost, nikoliv jako náhrada samotného notáře.
AI může analyzovat tisíce precedentů a pomoci soudcům rychleji nalézt relevantní judikaturu, sumarizovat rozsáhlé spisy nebo identifikovat klíčové argumenty stran. To by mohlo vést ke zrychlení soudních řízení a sjednocování rozhodovací praxe. Největším strašákem je algoritmická zaujatost (bias). Pokud je AI trénována na datech, která v sobě odrážejí společenské předsudky, bude je nejen replikovat, ale i posilovat. Rozhodnutí o vině či výši trestu by tak mohlo být ovlivněno faktory, které jsou z právního hlediska nepřípustné.
Kdo nese vinu za chybu AI? Vývojář softwaru, advokátní kancelář, která jej použila, nebo konkrétní právník, který se na jeho výstup spolehl? Současná legislativa, včetně evropského Aktu o umělé inteligenci, se snaží tyto otázky řešit, ale praxe je stále v plenkách. Problematická je i transparentnost některých modelů, tzv. „black box“ fenomén, kdy ani tvůrci nedokáží plně vysvětlit, jak AI dospěla ke konkrétnímu závěru. V neposlední řadě je tu otázka ochrany citlivých dat a advokátní mlčenlivosti při využívání cloudových AI služeb.
Zdroj: ICT NETWORK NEWS
